Svoje strachy jsem s sebou tahala téměř celý svůj život. To byla tíha! Také moje trapézové svaly vydatně protestovaly. Všechnu tu tíhu jsem totiž vláčela na nich.

Vůbec jsem si neuměla představit jaké to je, nebýt strachem omezovaná. Vytvořila jsem si z něj hradbu a tou jsem se obklopila, aby mě chránila. Ale prostor uvnitř byl malý, těsný a bránil mi užívat si život.

Proto jsem začala hledat, co se s tím dá dělat. Přestala jsem s ním bojovat a naučila jsem se svůj strach přijmout a porozumět mu. Jsem asi tak o tunu lehčí, jak se mi ulevilo.

Bát jsem se sice úplně nepřestala, ale strach už mě neomezuje, už mi nevládne.

Stačí pár jednoduchých principů, které mám vyzkoušené na vlastní kůži a život je najednou výrazně lehčí.